Už nějakou dobu přemýšlím nad jedním tématem, který je čím dál víc aktuálnější v našem okolí a možná i v naši/vaši kuchyni. Nepíšu teď jen o sobě, ale o nás ženách, které často nad tím přemýšlí. Určitě víte jak se v dnešní době dneska začíná čím dál víc klást velký důraz na zdravou výživu. Jak supermarkety jsou přeplněny plno nezdravého jídla, zelenina a ovoce už není co to bývalo, maso jako například kuřata žijou na antibiotikách, v pečivu už je víc lepku.. A to všechno je nám nabízeno a my to jíme. Čim dál víc vznikají různé nemoci, alergie na potraviny a doktoři ne vždy vědí co s námi dělat, předepišou prašky na uklidnění žaludku s ojedinělými výskyty vedlejších účinků např. Můžou vzniknout bolesti břicha, zácpa, průjem.. Kdybych to tady dál rozepisovala, mohlo by to být hodně nadlouho a myslím si, že tohle téma je vám taky už známe. Co s tím?

Píšu to, protože jsem se s tím setkala. Není to tak, že bych se najednou jen tak rozhodla vyhledávat zdravou výživu, ale moje zdraví a s tím spojené zdravotní problémy mi nedovolují klidně pokračovat v tom co nabízí dnešní reklama supermarketu. Chcu trochu vyzdvihnout zdravou výživu, ale i s otázkou našich postojů k tomu a ten kdo z vás je křesťan jaký v tom má mít postoj vůči Bohu.

Nejlepší je mít zahrádku, chovat drůbež, mít svoji krávu na mléko, ale ne každý má na to možnosti a čas v dnešní uspěchané době a navíc to už není tak populární jak za našich babiček, protože teď se klade větší důraz na karieru a být úspěšný. 

Krom chození do obchodů zdravé výživy, jsem začala popíjet i mladý ječmen. Asi pár let zpátky, jak jsem to viděla poprvé tak mě napadlo "tenhle zelený blivajz nikdy nebudu pít" a teď to piju :) protože to hrozně moc vitamínu, enzymu a denní dávku si v podstatě málo kdy dopřejem v takové velké míře, které naše tělo potřebuje. Myslím si, že by tohle měl pít každý, ale je to věc názorů. Moje tělo to potřebuje, jelikož teď nemůžu jíst žádnou zeleninu/ovoce tak to je celkem hodně dobrý zdroj pro tělo. Ale vim, že to není lék na všechno! Před několika dny mě zastavila jedna známá, spolu jsme se trochu bavily o zdravé výživě. A povídá mi, vždyt´ ty všechny bylinky to stvořil Buh takže je to dobré. Jo, měla i pravdu, ale stejně mi to všechno v hlavě nesedělo. Myslím si, že dneska i víc lidí řekne že aloe stvořil Bůh, stejně tak mladý ječmen a další věci. Ať už věřicí člověk nebo nevěřící. Ale jednoduše člověk sklouzne a přidává důraz na stvoření a ne na Stvořitele!!! Uvědomuju si, že pokud mi Bůh dává k dispozici jíst jeho produkty, nemůžu přece začít vyvyšovat tohle a ne samotného Boha! Sama sobě jsem si kladla otázku, jestli víc přemýšlím nad tím co uvařit, co nakoupit, jak moc mi to může pomoct než chválit Boha za to jak velký je Tvůrce. Často když jsem si něco koupila nebo o něčem slyšela, tak hned jsem na internetu našla k čemu všemu je to pro organizmus dobré. Zabíralo mi to spoustu myšlenek a času, na Boha jsem si fakt málo vzpomněla. No a vím, že mám se ješte co učit abych si tohle uvědomovala, že tady nemáme skoro "uctívat" rostlinku ale uctívat Stvořitele!!

V Bibli jsou takové dost dobré slova o tom. Jsou to sice těžká slova, ale pravdivá!

"Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu. Ačkoli Boha poznali, nectili ho jako Boha. Místo aby byli vděční, propadli ve svých myšlenkách marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě. Prohlašují se za moudré, ale jsou blázni. Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka, ptáků, zvěře i plazů. Bůh je proto vydal nečistotě, po níž v srdci toužili, aby si navzájem prznili těla, když vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný navěky. Amen." (Římanům 1:19-25 B21)

Myslím si, že Bůh je ten, který nám dal rozum, abychom i moudře zacházeli s našim tělem. Takže pokud si ho budem ničit, řekla bych, že to je náš problém. Ale když už budem o něj dbát, tak aby se nestalo našim bohem a rostlinky a všechno ostatní naši záchranou!

Koho tohle zaujalo, tak určitě nad tí přemýšlejte, jaké v tom jsou naše postoje. Jsou správne?

Koukám, že jsem tu strašně dlouho nic nenapsala.. To proto abych nebyla za chvíli za "zas ta Bea tu cosik pisze, jeeeseryna to zas bedum kecy.. :) to byl vtip.. asi se nikdo nezasmál, já jo :) No a teď upřímně, dala jsem si pauzu, protože se dělo spoustu věcí v mém životě a úplně jsem to tady nechtěla psát, i když vím že někteří co nevědí, jsou zvědaví. Chápu, já bych byla taky :)
Dneska mě úplně fascinoval jeden příběh z Bible. Koho to nezajímá, zkuste si to dočíst do konce, možná vás to taky překvapí, možná.. :)
Je úlet vidět, kdy Bůh jedná vždycky v době, kdy se to ani nezdá, že by se něco mohlo změnit. Alespoň z lidských měřítek to vypadá nemožně!! Napíšu vám tady příběh, který někteří znáte možná nazpaměť, ale dneska jak jsem ho četla a i když ho znám, uviděla jsem ho úplně jinak.
Stalo se to v Egyptě už hooodně dávno. Protože Izraelský lid se tam furt množil a bylo jich kupa, tak faraon se toho začal obávat. A tak ty lidi všemožně utiskoval, ale stejně se furt rodili další a další. Pak řekl porodním bábám ať zabijí každé dítě, které je mužského pohlaví. Psycho,co? Ale ty babky to neudělaly. Je tam napsáno, že se bály Boha a tak nechaly ty malé kluky naživu. Tak farao přikázal, že všechny miminka mužského pohlaví musí hodit do Nilu - utopit je. Co to muselo být pro ty těhotné ženy, které v té době neměly ultrazvuk, takže ani nevěděly jestli to bude kluk nebo holka. Musely mít šílený stres z toho. A jak porodily, tak jim kluky vzali a utopili. A Bůh se jen tak rozhodl, že v té době nechá narodit se Mojžíše. (kdo neví: člověk, který potom vyvedl Izraelský lid z otroctví z Egypta, takže velký Týpek). Jeho matka ho tři měsíce skrývala. A potom už ho schovávat dál nemohla, tak ho dala do košíku vymazaného smolou a položila na vodu Nilu. Její starší dcera sledovala co se s ním stane. A ten košík doplul k místu, kde se koupala faraonova dcera. Košík vytáhla její služebná. A když se do něj podívala, uviděla malé mimčo. A hned věděla že je od Izraelců. Byla dojatá. Přišla k nim dcera jeho matky a řekla, že ho může jedna žena chůva odkojit. A víte co jí na to řekla? "Vezmi si to děťátko, odkoj mi je, a já ti zaplatím." Dokonce jí zaplatila! A troufám si říct, že určitě ta rodina byla chudá a určitě byla ráda za každý peníz. A když ten kluk odrostl tak ho přivedla k faraonově dceři a to ho přijala za vlastní! A dala mu jméno Mojžíš což to jméno znamená "vytažený", protože ho vytáhla z vody. (Bible Exodus:1-2)
Žijeme v tak pohodlné době, kdy takové věci nám spíš nehrozí. A myslím, že si to reálně ani neumíme představit. Ale určitě každý se občas dostane do něčeho, co je pro něj těžké. A co teď, když jsou věci na nic. Právě, co teď? Jednu věc ten příběh učí. Ať už věříte nebo nevěříte v Boha, pro něj není nic nemožné! A právě kdy nám se zdá, že už je všechno ztracené a k ničemu, v tu chvíli je pro Boha prostor kdy On začíná pracovat. On je ten, který dá do pohybu všechny páky, které rozjedou něco, co se nám zdálo že se už v tom nic nemůže změnit. A pak se člověk nestačí divit!! Ale co je důležité je důvěřovat Mu!! I když chceme všechno hned. Ten Mojžíš ještě pěkně dlouho rostl, zatím co lid byl v otroctví a trpěl. Bůh má svůj čas a dělá všechno v ten správný čas! Ať už prožíváme cokoliv, třeba se máte teď úplně supr, ale my nežijeme ve světě kdy se nám celý život bude jen dařit. I kdybychom se o to ze všech sil snažili - dobrá škola, dobrá práce, skvělá rodina.. Přijde čas když jde všechno "do kytek", nejsme tady na zemi jen sami se sebou. Ale máme někoho, ke komu můžem přijít!! A to je obrovská možnost nebýt v tom sám!! Jsem strašně ráda, že na Boha se můžu spolehnout a nejsem ve věcech sama. To přeju i vám co to čtete, pokuď jste to někteří dočetli až sem :)

Sedím v autobuse a mám za sebou asi 3h cesty a ještě mi zbývá 16h cesty z Atlanty do Minnesoty. Byla jsem na takové necelé 4denní konferenci Passion. Nikdy nic takového jsem neviděla - 60 000 lidí v obrovském stadionu, kteří se setkali, aby uctívali Boha. Mám spoustu myšlenek a zkusím to rozepsat raději ve zkratce  :) je to pro mě neuvěřitelné dostat se na Passion. Nepočítám s tím, že by se mi to někdy v životě ještě povedlo, ale Bůh ví, On má svoje možnosti :) ale začnu od začátku.. nejela jsem tam moc s velkým očekáváním. Říkala jsem si Passion asi něco jako Campfest nebo United, ale ve větším a v angličtině. Jo a působilo to na mě tak zpočátku, jenže to bylo mnohem mnohem mnohem větší než jsem si představovala v myslí. Davy lidí se všude jen hrnuly, když jsem šla na oběd tak jsme seděli na zemi,  protože všude  bylo plno, ale to mi nevadilo (kdyby si to někdo myslel). Až na ty obrovské řady lidí čekající na jídlo nebo na kafé. A víte co je úplně stejné v ČR a USA? Čím se USA vůbec neliší? Když chcete jít na holčičí záchod, tak vždycky fronta že se vám z toho skoro přestane chtít :) a u kluků skoro nikdo!! Nebo jsem si chtěla koupit CD, čekala jsem asi 20 min v dlouhé řadě než vejdu k těm stánkům kde to prodávali, potom jak jsem tam byla a vybrala si něco, šla jsem najít pokladny. A když jsem je už našla, hledala jsem kde končí řada a ta řada končila v jiné obrovské hale. Vzdala jsem to.. 

Passion konference byla o  chválách (kapely, které uctívají svými songy Krista),o výborných řečnících a skupinkách. Tolik věcí bylo pro mě povzbuzením. Rozepsala bych tady spoustu věcí, ale to by bylo na dlouho. Ale chci tady napsat pár poznámek z mého deníku:

• uctívání je když Bohu dáváme zpátky svůj dech který nám On dal
• pokud mám plnou radost v Bohu, jsem osvobozená od bolesti v těžkostech/pronásledováních
• Bůh chce dělat mnohem víc osobně
• Dovol Bibli, aby to byl zdroj, kde můžeš najít mapu
• My se nemáme snažit víc, ale máme věřit hlouběji
• Bůh nám dal žít určité věci v určitém dni a proto zítřejší starosti nech na zítřek (z knihy Matouše 6.kapitoly)
• Zůstávej v Ježíši, bez něho nedokážeš nic.. když v Něm budeš zůstávat, budou se dít věci..(z knihy Jana 15.kapitola)
• klíčem ke stěžování si (přestat s tím) je být pokorný
• pokud chceme žít život naplno s Ježíšem, budete trpět - nediv se tomu, v Bibli to najdeš!!
• první křesťané radostně přijímali utrpení. Ježíš vytrval v utrpení až dokonce, protože viděl radost, která byla před ním 

A krom toho nám tato konference ukázala skutečnost zkaženého světa. 27 milionů otroků po celém světě. Trpící lidé, kteří musí tvrdě dřít pro své pány. Ženy nosící cihly na hlavách o celkové hmotnosti 35kg, děti balící cigarety, které jsou surově bití pokud neudělají určitý počet cigaret za den, mladé 12leté dívenky uneseny do velkých měst, kde jsou přinuceny vydělávat peníze sexem. Byli tam představení lidé, kteří pracují v takových organizacích pro záchranu těchto lidí. Většina lidí ani netuší tuhle brutalitu, která se opravdu děje. I tato konference nás motivovala s tím něco udělat. A proto ti kdo chtěli, mohli přispět finančně k záchraně těchto lidí. Na konci konference se vybralo $ 2 980 000 !! Úžasné!! I ty, kdo tohle čteš se můžeš podílet na této celosvětové akci pro záchranu těchto lidí. Poslední večer spolu s 60 000 lidí jsme stáli venku v tichosti se zapálenýma svíčkami v rukou a obrovským světlem namířeném do nebe. Stáli jsme v tichosti za tyto lidi, kteří trpí. S otevřenýma očima k nebi, že jedině Bůh je schopen tohle zastavit.

Podívej se na

/http://enditmovement.com/

http://slaveryfootprint.org/

Už pár lidí mi napsalo jaké byly typické americké vánoce pro nás čechy. Jo je to jiné, než u nás. Neslaví se tady klasická štědrovečerní večeře 24.12. Což já mám fakt ráda bramborový salát s kaprem :) Vánoce slaví 25.12. to asi většina víte. A tento den jsme jeli slavit spolu s dalšími lidmi do jednoho krásného a velkého baráku nebo-li vila bych řekla. Jedna věc co mě první napadla (jakožto manželka, která doma pere,vytírá,vaří, uklízí..) udržovat tady pořádek, to by byl maras pro mě (pro některé co neznáte to slovo "maras" znamená něco jako šílené) :) Jsem ráda za svůj byteček 3+1 :) ale krásně tam bylo!! Hlavní jídlo bylo okolo 14h formou rautu, kdy jsme si mohli vzít co chceme. Upekla jsem jim ty typické české vanilkové rohlíčky a byli nadšení, že mohou zkusit něco českého a vypadali že jim to fakt chutná, aspoň se tak tvářili :)  Děti byly brzy netrpělivé a už očekávaly kdy začneme rozbalovat dárky. A pak to přišlo: velká hrací místnost s kulečníkem a barem, stromečkem, kupou dárků a s velkými zavěšenými ponožkami. Bylo úžasné sledovat jejich nadšení, radost, emoce při rozbalovaní dárků.. já nemám bráchu ani ségru a nikdy jsem nezažila společné rozbalování dárků s více lidmi. Ta radost v dětských očích, to bylo něco nádherného!! Později odpoledne jsme odjeli s Raduškem domů a udělali si spolu svoje mini Vánoce, kdy jsme si společně rozbalili dárky a koukali na vánoční film. A to byl náš vánoční den :)

Nechtěla jsem psát jen o Vánocích. Posledně jsem psala i o tom, jak to tady vnímám i s mou angličtinou. Myslím, že už se to trochu více lepší. I když jde to pomalu.. Mám kolem sebe spoustu lidí se kterými můžu procvičovat. A taky včera jsem koukala na přátelé v angličtině s anglickými titulkami a fakt jsem se nasmála :) Tak to mě potěšilo.. Ale je pravda, že někdy se tady cítím víc sama. Možná vás napadá "má manžela, je teď v Americe, užívá si - co víc může chtít!" Ne to není o tom mít spoustu věcí a cítit se vždy dobře. A není to ani o tom, že bych byla pořád nespokojená s tím co mám. Ale já si uvědomuji, že všechny materiální věci které člověk může mít nebo skvělého manžela nebo skvělé vztahy s lidmi - to udělá člověka šťastného jen dočasně. A pak ví, že to není všechno. Ta největší radost, kterou člověk může mít je mít vztah s Bohem. S Tím, který poslal svého Syna Ježíše, který se opravdu narodil (tak jak jsme si připomněli o letošních Vánocích). Je to ten, který se narodil, dělal velké věci tady na zemi a pak zemřel na kříži za každého člověka. Ale vstal z mrtvých a žije!! Jo asi někteří si řeknete, co to tady píšu za náboženské věci či co.. jo třeba si to řeknete. Ale tohle není pro mě jen berlička, abych se jí mohla chytnout když mi je nejhůř nebo když se cítím sama jak jsem psala před tím. Ale je to pro mě život v radosti i v těžkostech. Ještě tady hodím jeden můj oblíbený veršík z Bible :)

Filipským 2:6-11  Způsobem bytí byl roven Bohu, na této rovnosti ale netrval. Namísto toho zmařil sám sebe: ochotně přijal způsob služebníka, narodil se v podobě člověka. Vypadal jako jiní lidé, ponížil se však a byl poslušný, a to až k smrti, k smrti na kříži. Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, aby před jménem Ježíš každé koleno kleklo - všech, kdo jsou v nebi, na zemi i v podzemí a každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán.

A přeju vám krásný začátek roku 2013, těším se až přijedem a uvidím zase spoustu úžasných lidiček :)

Slíbila jsem, že brzy napíšu. Tak konečně jsem se k tomu dostala. Můj manžel má pracovní jednání a já sedím v kanceláři jedné moji kamarádky Jess a mám teď delší chvilku pro sebe :) jsem v Americe 5.den a pomalu mi to už dochází, že nejsem doma. Spíš mi to někdy připadá neuvěřitelné být tady. Během těch pár dnů jsme měli spoustu návštěv a setkání s lidmi, kterých moc neznám nebo jsem je nikdy neviděla. A tak jsem měla už spoustu příležitostí procvičovat moji nic moc angličtinu. No někdy to je katastrofa, protože málo rozumím a někdy to je trochu víc v  pohodě :) Nedávno jsme šli s Radkem odpoledne na procházku, což tady není zvykem chodit pěšky někam v zimě. Nikdo tady nikam nechodí, protože tady se jezdí všude jen auty. Je tady krásně, ty typické americké domy s vánoční výzdobou a spoustu amerických aut (normálně po autech nekoukám, ale tady se to nedá:) jsou fakt cool !! Někdy si tady připadám, jak bych byla součásti natáčení nějakého filmu. Protože tyhle věci znám jen z filmů! Včera dopoledne to začalo být pro mě těžší. Protože jsem si uvědomovala, jak je těžká jazyková bariéra. Hodně se snažím poslouchat, rozumět, ale někdy je toho příliš a já vypínám svůj mozek nebo mě šíleně bolí hlava. Opravdu jsem byla z toho zoufalá. Čekal nás oběd v restauraci. Další čas s lidmi.. Moc se mi tam nechtělo. Tenhle oběd byl s Cassie a Trevorem. Znám je jen trošku. Ale tahle část dne byla pro mě nejvíc odpočinutím a občerstvením. Kdy jsem mohla mluvit česky s Cassie. A mohly jsme spolu mluvit o hlubších věcech v životě. Což mi hodně chybělo, protože v angličtině nemám tak velkou slovní zásobu, abych mluvila s někým víc do hloubky.V tu chvíli byla pro mě Cassie velkým povzbuzením.  I večer nás čekala návštěva Kláry a Bena a rovněž tento večer byl pro mě pohodový, víc v češtině. Bůh se tady o mně opravdu stará. Vidí, kdy je toho na mě hodně a posílá lidi v pravý čas. Za to jsem Mu opravdu vděčná. Jsem ráda, že tady můžu být a uvidím co přijde v dalších dnech.. 

Už se vám někdy stalo, že jste odcestovali na místo, kde by vás před tím ani ve snu nenapadlo, že se tam někdy dostanete? Jo i to se stává, ale podle mně výjimečně.. asi před 2 měsíci jsem se dozvěděla, že letíme do Ameriky. Zrovna jsem v procesu balení kufru a zítra nás čeká daleká cesta. Nečekané, fakt! Spousta lidí se mě poslední dobou ptalo. "A těšíš se?" A moje odpověď "jsem v očekávání.." nikdy jsem letadlem neletěla, ani jsem paty z ČR moc nevytáhla až na pár výjimek. Takže jsem v očekávání toho co přijde i jaká místa poznám, jaké lidi potkám a co tam zažiji.. Radek tam taky nebyl, ale má velikou výhodu v tom, že mluví plynule anglicky jako já mluvím plynule "ponaszymu". Asi to nebude pro mě s jazykem lehké, ale budu to muset zvládnout, je to jen jeden měsíc. Už delší dobu sleduji, jak můj život je opravdu plný změn a nových nečekaných věcí. Nemyslím si, že je to jen nějaká náhoda nebo štěstí. Bůh je Stvořitelem celé země, každého člověka, všemu rozumí, nic mu neunikne a neříká si "ups, to jsem nečekal že Bea poletí do Ameriky".

Nedávno jsem si přečetla z knihy Žalmu 33 (Bible): Hospodin z nebe dívá se, na všechny lidské syny pohlíží, z místa, kde trůní, zkoumá pohledem všechny kdo bydlí na zemi. Ten, který stvořil každé srdce, rozumí všemu co dělají.

Takže jsem v očekávání co nás tam s Radkem čeká :) a určitě budu brzy psát další zajímavosti..

Byli jsme na pár dnů v Těšíně.. a bylo fajnie zas pofulac ponaszymu :) letošním rokem se už nedostaneme do Těšína,  tak jsme si s rodiči udělali vánoce už teď! Hrachová polévka, kapr/ řízky (pro ty co nemají rádi vytahováni kostí) a bramborový salát. Ze sáčku jsem vytáhla mini nazdobený stromeček, pod něj jsme dali pár dárku a bylo to:)  Dokonce venku sněžilo, tak to bylo se vším všudy :) čekají mě teď samé příjemné věci.. mám moc ráda styl reggae a v pátek jdu po hodně dlouhé době na koncert Rocky Leon. Zase můžu nejen zavzpomínat jak jsem chodívala kdysi pořád na různé koncerty různých kapel. A v sobotu další kulturní vložka - stužkovací ples. Trochu se přiznám, v životě jsem byla pouze na svém vlastním stužkovacím plese. Ale vím že o tohle vůbec nejde, protože se hlavně těším na lidi, s kterými tam budu. Jsem ráda, za tyhle věci které jsou a budou. Protože posledních pár týdnu jsem neměla moc jednoduchý čas. Znovu mi doktor nasadil bezlepkovou dietu. Takže žádná mouka s pšenicí, ječmene nebo ovsa. Tudíž zrušit veškeré pečivo. A dělat často zvlášť oběd pro sebe a pro manžela. Já věřím tomu, že tohle nebudu mít na celý život, tak jak to normálně u bezlepkové diety bývá. Ale nejvíc mě to znovu učí důvěřovat Bohu, že On to má ve svých rukou a dá mi sílu to zvládnout i kdyby to bylo jakkoliv těžké. Krom toho přišly i jiné těžší věci, které jsme museli s Radkem řešit.. ale nejlepší je, že Bůh mi dává tolik drobných radostí během tohoto období. Nedávno jsem si udělala radost takovým krásným kaktuskem. Mám ráda kytky, i když nejsem jako moje mamka, která má tolik kytek, že se někdy nemůžu dostat do pokoje normální chůzí:)  Mám však ještě víc ráda kaktusy :) myslím si, že je v pořádku si něco občas pro sebe koupit a udělat si tím radost. Samozřejmě pokud nemyslíme v tom pořád jen na sebe a na svoji soběstřednost. A v Bibli je napsáno: "A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží." V knize z Bible Kazatel 3:13 Jsem vděčná Bohu za každý dárek, který mě ještě čeká.. :)